Záludné otázky

Občas naše dcerka položí otázku či přání, které nás svojí samozřejmostí totálně odzbrojí. Líbí se jí létání a vše kolem něj.

Sledovali jsme spolu paraglidisty vznášející se nad kopcem. S údivem v očích pozorovala toto divadlo. A pak se zeptala: "Tatí, já bych chtěla lítat na padáku, nemáš někde nějakej?" Neměl jsem. Základní vybavení všech otců majících čtyřleté holčičky a já ho neměl. Jaká ostuda :).

Tuhle se při obědě zamyslela a pronesla "Mamí, koupíme si nějakého živého čaloděje a on mě začaluje v létacího poníka". Hledal jsem na internetu. Marně. Nikde živé čaroděje neměli. Jen mrtvé, sušené.

Večer, když usíná, občas se dlouze zamyslí, aby pak uspávajícího/usínajícího tatínka či maminku pořádně probrala. Třeba takhle: "Tatí, koupíš mi balón? Budeme v něm spolu létat a ty budeš žídit." Takže začínám pomalu šetřit, ten balón bude asi pěkně drahý...

Dedukce

"Tatí, podívej, komál. Já se bojím, aby mě neštípnul."
"Neboj, to není komár, to je pakomár, ten neštípe."
"Tatí, ten komál, co neštípe, je pakomál...
... a ten co štípe je PAKO!"

Dětská filozofie

Někdy prostě na filozofii malých dětí nestačím. Třeba nedávno se moje čtyřletá dcerka ráno po probuzení zadumala a mé ženě s důležitým výrazem na tvářičce oznámila:
"Mamí, krátce se peřina řekne peřina a dlouze se řekne déééékááááá."

Nebo v neděli ráno budí mojí ženu:
"Mamí, mamí, mamí... Co je dnes za den?"
"Dnes je neděle."
"Tak to je dobře mamí, to si můžeme přispat."

Že moje žena už neusnula snad ani nebudu zdůrazňovat :)

Na zastávce

Klasické ráno na zastávce trolejbusu. Skupinka hochů jedoucí do školy se pošťuchuje. Za každým druhým slovem "ty vole...", nebo něco ještě jadrnějšího. Když se však ozve "...ti takovou plácnu, že tě ani Google nenajde!", tak zvedám pomyslný palec. Dobrá hláška :)

Eskymauti

„Tatí, dnes jsme si ve školce hráli na eskymauty.“
„Cože?“
„Nó, na eskymauty. Letěli jsme raketou na měsíc.“
„Aha :)“

Tak si říkám, nakonec proč ne. Když Čína má Tchajkonauty, proč bychom my Češi nemohli mít Eskymauty.

Slovo do slovníčku

Flešdírka - USB konektor

Prasavec

Další slovo do slovníčku:
prasavec = pravěký předchůdce savce

Střekov

Doposud jsem si myslel, že jedna z částí Ústí nad Labem se jmenuje Střekov. Při pohledu na vstupenku do cirkusu, kterou přinesla moje dcerka ze školky, mi svitlo. Jak jsem se mohl tak mýlit. Střekov přece nic neznamená, ale „Skřekov“, jak bylo na vstupence, to už smysl dává. Pravděpodobně to bylo v minulosti místo, kde byl hluboký les, kam se málokdo odvážil, jelikož toto místo bylo plné neznámých skřeků. Dokonce i v dnešní době se zde ještě ozývají občas skřeky vycházející obzvláště z míst Krajského či Okresního soudu. Pravděpodobně to jsou odsouzení trestanci, kteří při zaslechnutí soudních verdiktů kvílí nelidskými hlasy. Teď už si to budu pamatovat. Žádný Střekov, ale Skřekov.

Měsíc v úplňku

"Dnes svítil krásně měsíc, byl v úplňku," říká moje žena.
"Tatí, tatí, dnes byl úplnivej měsíc." volá na mě moje dcerka. :)

Vtípek

Baví se dva počítačoví fandové.
"Víš, že musíš koupit svému psovi čip?"
"Jo, už jsem mu koupil předplatné, ale ten parchant to nechce číst."

Pro ty, co neví: CHIP = počítačový magazín, zde odkaz www.chip.cz .

Nové slovíčko

tmavozrnná houska = tmavá, celozrnná houska
Vzniklo úplně samovolně při nákupu :)

Ústí nad Labem na Google - Street View

Mé oči se odlepily od monitoru, podíval jsem se z okna. Po silnici zrovna projížděl tmavý Opel s podivuhodnou konstrukcí. Co to veze na střeše? Nejdříve mě napadly ampliony. Ale žádný zvuk, žádná hudba, žádný cirkus, žádná akční sleva v některých z místních hypermarketů.
Až nápis "Google" mě probudil. "Street View", blesklo mi hlavou. A běžel jsem pro fotoaparát. Nebyl jsem moc rychlý, ale fotka se, ač na velikou dálku, celkem povedla. Super, tak Ústí bude na "Street View". Jako třeba "Paříž". Viz odkaz zde .

Prázdné tlachání

V kanceláři bylo ticho, které jen rušilo klapání klávesnic a klikání myší. Zatoužil jsem toto ticho prolomit. Tak jsem jen tak plácnul do éteru…
"Tak si představte, co se mi včera stalo…"
Nastalo ticho, klávesnice přestaly klapat. Dramatická pauza. V očích mých kolegů se objevily otazníky.
"Vůbec nic…"
"To je zajímavé, mě taky," opáčil jeden z kolegů."
Jestli jsme nebyli na stejném místě. Kde se ti to stalo?" zeptal jsem se.
"Doma," zněla odpověď.
"Mě také. No vidíš, vždyť jsem to říkal. Byli jsme na stejném místě."
Klávesnice se opět rozběhly, myši začaly klikat. To bylo slabé, příště zvolím silnější kalibr :)

Nová slovíčka :)

Podařilo se mi vymyslet několik nových slovíček a obohatit tak český jazyk. Snad mi to nebude mít nikdo za zlé :)

modroha = modrá obloha
wcmeska = sms která dorazí člověku sedícímu na wc
krklinka = bublinka v limonádě

Pepan a Koala

Občas mě něco chytne a nedám pokoj, dokud to nenapíšu. Jako třeba poslední příhoda s vajíčkem. Ta vznikla opravdu podivně. Byl to sen, který se mi zdál těsně před probuzením. V podstatě se odehrál přesně tak, jak jsem napsal. Nebylo ani třeba ho nějak upravovat. Přidávám teď do sekce „k pobavení“ další kousek. Vznikl, když se mě kolega v práci žertem zeptal, co bych dělal, kdyby mi v restauraci donesli k jídlu „Koalu“.

Pepan a Koala
"Pane vrchní, dám si toho medvídka Koalu."
"K vašim službám."
"Jednoho medvěda!!!" zahulákal vrchní do kuchyně.
"Tatí, ty ho fakt sníš?" vykulila na mě Evička oči.
"Neboj, to je jen vepřové maso, oni tomu tak jen říkají," chlácholila ji moje žena Jarmila. Evička chápavě přikývla hlavou.

Po chvilce.
"Ták, tady to máme… jeden koala pro pána!"
Spod nerezové poklice na nás zírala nepřítomnýma očkama hlava medvídka koaly. Rodinka ztichla.
"Ty oči, to jsou asi korálky, ne?" Znalecky jsem ohodnotil výtvor místního kuchaře.
"Tatí, to je fakt medvídek. Já se na tebe zlobím."
"No to jsi, Pepane ale fakt přehnal."
"Jů, táta sní koalu, to bude hustý!" ohodnotil devítiletý Péťa.
"No a co! Maso jako maso. Jedovatý to není. A možná je to i dietní. Vždyť jsi říkala, že si mám dát něco dietního! Víš, čím se živí? Eukalyptovými listy!!! Na tom přeci nemůže být nic špatného."

Uříznul jsem první sousto.
Malá Evča se rozplakala. "Tatínek spapá medvídka!"
"Pepane! Jestli do toho kousneš, už v životě s tebou nechci nic mít!"
Zahryznul jsem se do prvního sousta.
"Tak děti jdeme! Počkej, až přijdeš domů!"
Rodinka se dala na zběsilý úprk, děti plakaly.
Poválel jsem sousto po jazyku. Hmmm. Bylo to dobré...