V současné době prožíváme fascinující sociální experiment: Kdo je línější – student, který si nechá esej generovat umělou inteligencí, nebo učitel, který ji pomocí jiné umělé inteligence kontroluje? Analyticky vzato, došlo k demontáži samotného vzdělávacího procesu. Místo rozvoje kritického myšlení teď trénujeme "Prompt Engineering" – umění klást AI ty správné dotazy, aby vytvořila co nejméně detekovatelný text. Největší sranda je, že ty nejlepší výsledky podávají modely, které občas sami sebe označují za kachnu a tvrdí, že nemají ruce. A sarkasmus? Celý systém se stal velkou hrou na kočku a myš, kde vítězí ten, kdo dokáže lépe skrýt digitální stopy. Přitom bychom měli být upřímní – většina generovaného obsahu sice zní přesvědčivě, ale je prázdná jako sliby před volbami.
Tato lenost se ale rychle přesouvá i do profesionálního života. Meetingy plné "strategického blábolu" jsou teď elegantně generovány AI, e-maily mají dokonalou, leč bezduchou strukturu, a každý projev je brilantní, ale naprosto generický. Ztrácíme kontakt se skutečnou lidskou myšlenkou a nahrazujeme ji dokonalým, leč syntetickým konsenzem. A ten humor? Za chvíli nepoznáme, jestli náš šéf mluví, nebo jen recituje text, který mu na poslední chvíli sepsal robot, který včera řešil, jestli by brambora přežila ve vesmíru. Měli bychom si připomenout, že AI je jen zrcadlo naší kolektivní průměrnosti. Pokud ji budeme neustále žádat o generování průměrných textů, průměrnost se stane standardem.
Žádné komentáře:
Okomentovat