Jen správně pozdravit

Šatna ve školce. Odpověděl jsem na pozdravy nově přicházejících, či odcházejících rodičů. A ta moje malá mlčela. Spustil jsem sáhodlouhý výklad, kdy a jak se správně zdraví. Shrnul jsem, že stačí když bude zdravit vždy, když pozdravím já. Viděl jsem, jak jí to té malé hlavičce "šrotuje", tak už jsem jí nechal být. Co bych po ní chtěl. Vždyť pokaždé, když vejde do třídy, krásně nahlas zdraví. A dnes také - vešla do třídy, nadechla se, a krásně nahlas, jasným hláskem pozdravila - "NASHLEDANOU!" Ach jo, to jsem tomu dal :).

Domácí zvíře

Chtěl jsem udělat krok a má pětiletá dcerka zakřičela. „Tatí, pozóóór!“ Lekl jsem se a má nakročená noha zůstala viset ve vzduchu. „Co je?“ zeptal jsem se. „Tam sedí můj imaginární pes,“ odvětila. Zatáhla za imaginární vodítko a pejska si odvedla stranou. Poplácala ho po zadku a při tom mu potichu šeptala do ouška – „Musíš dávat pozor, nebo tě tatínek zašlápne“. Nevěřícně jsem ještě chvíli zůstal v poloze „volavky“. Kam vlastně můžu šlápnout? Kolik imaginárních zvířátek ještě po našem bytě běhá?

Zamrzlé auto

Stalo se v pondělí. Mrazivé ráno. Odvážel jsem dcerku do školky. Auto už z dálky připomínalo nedobytnou ledovou tvrz.
„No jo, je to celé zamrzlé, dovnitř se asi nedostaneme“.
Zalomcoval jsem klikou. Dveře se ani nehnuly. Zkusil jsem i zadní. Stejný problém. To je tedy hezké ráno. Krucinál, a to každý den poctivě ometám sníh ze střechy auta, aby zatékající voda nezmrzla v drážkách dveří a nestala se tak extra pevným ledovým lepidlem držícím dveře uzavřené. Ze zamyšlení mne vytrhnul hlásek dcerky.
„Tatí, a zkusíš to auto nejdžív odemknout?“
„Cco…? Odemknout? Aha… eh… no vidíš, to je nápad.“
… pondělí je fakt špatnej den :(

Naše rodinka pokaždé jinak

Podle toho, co naši dcerku přes den zaujalo, tak u večeře reorganizuje naši rodinku. Když se dívala na film o lvu Simbovi, říkala „Tatí, já jsem Kiara, ty jsi Simba a maminka je Nala.“ Jindy je to „Mamí, já jsem malé hříbátko, ty jsi kobyla a tatínek je kůň.“ Nebo. „Tatínek je pes, ty jsi fena a já jsem štěňátko.“

Bohužel to došlo až moc daleko. Posledně u večeře pronesla: „Já jsem malé telátko, maminka je velká kráva a tatínek velký bejk“.
Tak už teď se děsím, s čím přijde příště :)

Další slůvko

ledník - chodník s ledovým povrchem (nutno upozornit, že nejsem autorem tohoto slůvka - vzniklo zcela náhodou při rozhovoru)

Záludné otázky

Občas naše dcerka položí otázku či přání, které nás svojí samozřejmostí totálně odzbrojí. Líbí se jí létání a vše kolem něj.

Sledovali jsme spolu paraglidisty vznášející se nad kopcem. S údivem v očích pozorovala toto divadlo. A pak se zeptala: "Tatí, já bych chtěla lítat na padáku, nemáš někde nějakej?" Neměl jsem. Základní vybavení všech otců majících čtyřleté holčičky a já ho neměl. Jaká ostuda :).

Tuhle se při obědě zamyslela a pronesla "Mamí, koupíme si nějakého živého čaloděje a on mě začaluje v létacího poníka". Hledal jsem na internetu. Marně. Nikde živé čaroděje neměli. Jen mrtvé, sušené.

Večer, když usíná, občas se dlouze zamyslí, aby pak uspávajícího/usínajícího tatínka či maminku pořádně probrala. Třeba takhle: "Tatí, koupíš mi balón? Budeme v něm spolu létat a ty budeš žídit." Takže začínám pomalu šetřit, ten balón bude asi pěkně drahý...

Dedukce

"Tatí, podívej, komál. Já se bojím, aby mě neštípnul."
"Neboj, to není komár, to je pakomár, ten neštípe."
"Tatí, ten komál, co neštípe, je pakomál...
... a ten co štípe je PAKO!"

Dětská filozofie

Někdy prostě na filozofii malých dětí nestačím. Třeba nedávno se moje čtyřletá dcerka ráno po probuzení zadumala a mé ženě s důležitým výrazem na tvářičce oznámila:
"Mamí, krátce se peřina řekne peřina a dlouze se řekne déééékááááá."

Nebo v neděli ráno budí mojí ženu:
"Mamí, mamí, mamí... Co je dnes za den?"
"Dnes je neděle."
"Tak to je dobře mamí, to si můžeme přispat."

Že moje žena už neusnula snad ani nebudu zdůrazňovat :)

Eskymauti

„Tatí, dnes jsme si ve školce hráli na eskymauty.“
„Cože?“
„Nó, na eskymauty. Letěli jsme raketou na měsíc.“
„Aha :)“

Tak si říkám, nakonec proč ne. Když Čína má Tchajkonauty, proč bychom my Češi nemohli mít Eskymauty.

Slovo do slovníčku

Flešdírka - USB konektor

Prasavec

Další slovo do slovníčku:
prasavec = pravěký předchůdce savce

Střekov

Doposud jsem si myslel, že jedna z částí Ústí nad Labem se jmenuje Střekov. Při pohledu na vstupenku do cirkusu, kterou přinesla moje dcerka ze školky, mi svitlo. Jak jsem se mohl tak mýlit. Střekov přece nic neznamená, ale „Skřekov“, jak bylo na vstupence, to už smysl dává. Pravděpodobně to bylo v minulosti místo, kde byl hluboký les, kam se málokdo odvážil, jelikož toto místo bylo plné neznámých skřeků. Dokonce i v dnešní době se zde ještě ozývají občas skřeky vycházející obzvláště z míst Krajského či Okresního soudu. Pravděpodobně to jsou odsouzení trestanci, kteří při zaslechnutí soudních verdiktů kvílí nelidskými hlasy. Teď už si to budu pamatovat. Žádný Střekov, ale Skřekov.

Nová slovíčka :)

Podařilo se mi vymyslet několik nových slovíček a obohatit tak český jazyk. Snad mi to nebude mít nikdo za zlé :)

modroha = modrá obloha
wcmeska = sms která dorazí člověku sedícímu na wc
krklinka = bublinka v limonádě

Pepan a Koala

Občas mě něco chytne a nedám pokoj, dokud to nenapíšu. Jako třeba poslední příhoda s vajíčkem. Ta vznikla opravdu podivně. Byl to sen, který se mi zdál těsně před probuzením. V podstatě se odehrál přesně tak, jak jsem napsal. Nebylo ani třeba ho nějak upravovat. Přidávám teď do sekce „k pobavení“ další kousek. Vznikl, když se mě kolega v práci žertem zeptal, co bych dělal, kdyby mi v restauraci donesli k jídlu „Koalu“.

Pepan a Koala
"Pane vrchní, dám si toho medvídka Koalu."
"K vašim službám."
"Jednoho medvěda!!!" zahulákal vrchní do kuchyně.
"Tatí, ty ho fakt sníš?" vykulila na mě Evička oči.
"Neboj, to je jen vepřové maso, oni tomu tak jen říkají," chlácholila ji moje žena Jarmila. Evička chápavě přikývla hlavou.

Po chvilce.
"Ták, tady to máme… jeden koala pro pána!"
Spod nerezové poklice na nás zírala nepřítomnýma očkama hlava medvídka koaly. Rodinka ztichla.
"Ty oči, to jsou asi korálky, ne?" Znalecky jsem ohodnotil výtvor místního kuchaře.
"Tatí, to je fakt medvídek. Já se na tebe zlobím."
"No to jsi, Pepane ale fakt přehnal."
"Jů, táta sní koalu, to bude hustý!" ohodnotil devítiletý Péťa.
"No a co! Maso jako maso. Jedovatý to není. A možná je to i dietní. Vždyť jsi říkala, že si mám dát něco dietního! Víš, čím se živí? Eukalyptovými listy!!! Na tom přeci nemůže být nic špatného."

Uříznul jsem první sousto.
Malá Evča se rozplakala. "Tatínek spapá medvídka!"
"Pepane! Jestli do toho kousneš, už v životě s tebou nechci nic mít!"
Zahryznul jsem se do prvního sousta.
"Tak děti jdeme! Počkej, až přijdeš domů!"
Rodinka se dala na zběsilý úprk, děti plakaly.
Poválel jsem sousto po jazyku. Hmmm. Bylo to dobré...

Podvedli mne!

Tak jsem byl zase jednou nakupovat. Narazil jsem na něco, co mě fascinovalo. Úžasný nápad. Prodej vajíček po jednom kusu. Vajíčka kusovky! Proč kupovat celé plato? Proč jich kupovat pět, šest, či deset? Koupíte si jedno, dvě, tři a je to. Nemohl jsem od tohoto trháku odtrhnout oči. Každé vajíčko bylo extra zabalené. Krásný barevný obal. Nevydržel jsem a koupil jsem. Alespoň jedno. Cena byla docela nadsazená. Ale co chcete – NOVINKA! Než se to začne prodávat, musí se najít pár průkopníků, kteří nebudou litovat peněz. Ano, byl jsem průkopník. Donesl jsem vajíčko domů, jako svátost. Když jsem ho ale rozbalil, pokoušely se o mě mrákoty. BYL JSEM PODVEDEN! Skořápka byla čokoládová! A považte – bílek nikde. A žloutek? Fuj – byl plastový! A uvnitř toho plastu figurka. Figurka šklebící se opice! JAKÝ VÝSMĚCH! Nemohl jsem uvěřit, že tohle někdo mohl vymyslet. Kdo mohl být tak krutý? Kdo donutil zákazníky, aby kupovali vajíčka za takové peníze? Aby pak doma, kde by se měl člověk cítit bezpečně, v teple rodinného krbu, byli dehonestováni šklebící se opicí? NESKUTEČNÉ!!!