Jen správně pozdravit

Šatna ve školce. Odpověděl jsem na pozdravy nově přicházejících, či odcházejících rodičů. A ta moje malá mlčela. Spustil jsem sáhodlouhý výklad, kdy a jak se správně zdraví. Shrnul jsem, že stačí když bude zdravit vždy, když pozdravím já. Viděl jsem, jak jí to té malé hlavičce "šrotuje", tak už jsem jí nechal být. Co bych po ní chtěl. Vždyť pokaždé, když vejde do třídy, krásně nahlas zdraví. A dnes také - vešla do třídy, nadechla se, a krásně nahlas, jasným hláskem pozdravila - "NASHLEDANOU!" Ach jo, to jsem tomu dal :).

Domácí zvíře

Chtěl jsem udělat krok a má pětiletá dcerka zakřičela. „Tatí, pozóóór!“ Lekl jsem se a má nakročená noha zůstala viset ve vzduchu. „Co je?“ zeptal jsem se. „Tam sedí můj imaginární pes,“ odvětila. Zatáhla za imaginární vodítko a pejska si odvedla stranou. Poplácala ho po zadku a při tom mu potichu šeptala do ouška – „Musíš dávat pozor, nebo tě tatínek zašlápne“. Nevěřícně jsem ještě chvíli zůstal v poloze „volavky“. Kam vlastně můžu šlápnout? Kolik imaginárních zvířátek ještě po našem bytě běhá?