Domácí zvíře

Chtěl jsem udělat krok a má pětiletá dcerka zakřičela. „Tatí, pozóóór!“ Lekl jsem se a má nakročená noha zůstala viset ve vzduchu. „Co je?“ zeptal jsem se. „Tam sedí můj imaginární pes,“ odvětila. Zatáhla za imaginární vodítko a pejska si odvedla stranou. Poplácala ho po zadku a při tom mu potichu šeptala do ouška – „Musíš dávat pozor, nebo tě tatínek zašlápne“. Nevěřícně jsem ještě chvíli zůstal v poloze „volavky“. Kam vlastně můžu šlápnout? Kolik imaginárních zvířátek ještě po našem bytě běhá?