pátek 25. března 2011

Jen správně pozdravit

Šatna ve školce. Odpověděl jsem na pozdravy nově přicházejících, či odcházejících rodičů. A ta moje malá mlčela. Spustil jsem sáhodlouhý výklad, kdy a jak se správně zdraví. Shrnul jsem, že stačí když bude zdravit vždy, když pozdravím já. Viděl jsem, jak jí to té malé hlavičce "šrotuje", tak už jsem jí nechal být. Co bych po ní chtěl. Vždyť pokaždé, když vejde do třídy, krásně nahlas zdraví. A dnes také - vešla do třídy, nadechla se, a krásně nahlas, jasným hláskem pozdravila - "NASHLEDANOU!" Ach jo, to jsem tomu dal :).

čtvrtek 10. března 2011

Domácí zvíře

Chtěl jsem udělat krok a má pětiletá dcerka zakřičela. „Tatí, pozóóór!“ Lekl jsem se a má nakročená noha zůstala viset ve vzduchu. „Co je?“ zeptal jsem se. „Tam sedí můj imaginární pes,“ odvětila. Zatáhla za imaginární vodítko a pejska si odvedla stranou. Poplácala ho po zadku a při tom mu potichu šeptala do ouška – „Musíš dávat pozor, nebo tě tatínek zašlápne“. Nevěřícně jsem ještě chvíli zůstal v poloze „volavky“. Kam vlastně můžu šlápnout? Kolik imaginárních zvířátek ještě po našem bytě běhá?

středa 15. prosince 2010

Zamrzlé auto

Stalo se v pondělí. Mrazivé ráno. Odvážel jsem dcerku do školky. Auto už z dálky připomínalo nedobytnou ledovou tvrz.
„No jo, je to celé zamrzlé, dovnitř se asi nedostaneme“.
Zalomcoval jsem klikou. Dveře se ani nehnuly. Zkusil jsem i zadní. Stejný problém. To je tedy hezké ráno. Krucinál, a to každý den poctivě ometám sníh ze střechy auta, aby zatékající voda nezmrzla v drážkách dveří a nestala se tak extra pevným ledovým lepidlem držícím dveře uzavřené. Ze zamyšlení mne vytrhnul hlásek dcerky.
„Tatí, a zkusíš to auto nejdžív odemknout?“
„Cco…? Odemknout? Aha… eh… no vidíš, to je nápad.“
… pondělí je fakt špatnej den :(

pondělí 18. října 2010

Naše rodinka pokaždé jinak

Podle toho, co naši dcerku přes den zaujalo, tak u večeře reorganizuje naši rodinku. Když se dívala na film o lvu Simbovi, říkala „Tatí, já jsem Kiara, ty jsi Simba a maminka je Nala.“ Jindy je to „Mamí, já jsem malé hříbátko, ty jsi kobyla a tatínek je kůň.“ Nebo. „Tatínek je pes, ty jsi fena a já jsem štěňátko.“

Bohužel to došlo až moc daleko. Posledně u večeře pronesla: „Já jsem malé telátko, maminka je velká kráva a tatínek velký bejk“.
Tak už teď se děsím, s čím přijde příště :)

Další slůvko

ledník - chodník s ledovým povrchem (nutno upozornit, že nejsem autorem tohoto slůvka - vzniklo zcela náhodou při rozhovoru)

pondělí 21. června 2010

Záludné otázky

Občas naše dcerka položí otázku či přání, které nás svojí samozřejmostí totálně odzbrojí. Líbí se jí létání a vše kolem něj.

Sledovali jsme spolu paraglidisty vznášející se nad kopcem. S údivem v očích pozorovala toto divadlo. A pak se zeptala: "Tatí, já bych chtěla lítat na padáku, nemáš někde nějakej?" Neměl jsem. Základní vybavení všech otců majících čtyřleté holčičky a já ho neměl. Jaká ostuda :).

Tuhle se při obědě zamyslela a pronesla "Mamí, koupíme si nějakého živého čaloděje a on mě začaluje v létacího poníka". Hledal jsem na internetu. Marně. Nikde živé čaroděje neměli. Jen mrtvé, sušené.

Večer, když usíná, občas se dlouze zamyslí, aby pak uspávajícího/usínajícího tatínka či maminku pořádně probrala. Třeba takhle: "Tatí, koupíš mi balón? Budeme v něm spolu létat a ty budeš žídit." Takže začínám pomalu šetřit, ten balón bude asi pěkně drahý...

čtvrtek 17. června 2010

Dedukce

"Tatí, podívej, komál. Já se bojím, aby mě neštípnul."
"Neboj, to není komár, to je pakomár, ten neštípe."
"Tatí, ten komál, co neštípe, je pakomál...
... a ten co štípe je PAKO!"

pondělí 10. května 2010

Dětská filozofie

Někdy prostě na filozofii malých dětí nestačím. Třeba nedávno se moje čtyřletá dcerka ráno po probuzení zadumala a mé ženě s důležitým výrazem na tvářičce oznámila:
"Mamí, krátce se peřina řekne peřina a dlouze se řekne déééékááááá."

Nebo v neděli ráno budí mojí ženu:
"Mamí, mamí, mamí... Co je dnes za den?"
"Dnes je neděle."
"Tak to je dobře mamí, to si můžeme přispat."

Že moje žena už neusnula snad ani nebudu zdůrazňovat :)

pátek 16. dubna 2010

Na zastávce

Klasické ráno na zastávce trolejbusu. Skupinka hochů jedoucí do školy se pošťuchuje. Za každým druhým slovem "ty vole...", nebo něco ještě jadrnějšího. Když se však ozve "...ti takovou plácnu, že tě ani Google nenajde!", tak zvedám pomyslný palec. Dobrá hláška :)

pondělí 1. března 2010

Eskymauti

„Tatí, dnes jsme si ve školce hráli na eskymauty.“
„Cože?“
„Nó, na eskymauty. Letěli jsme raketou na měsíc.“
„Aha :)“

Tak si říkám, nakonec proč ne. Když Čína má Tchajkonauty, proč bychom my Češi nemohli mít Eskymauty.

Slovo do slovníčku

Flešdírka - USB konektor

pondělí 14. prosince 2009

pátek 16. října 2009

Střekov

Doposud jsem si myslel, že jedna z částí Ústí nad Labem se jmenuje Střekov. Při pohledu na vstupenku do cirkusu, kterou přinesla moje dcerka ze školky, mi svitlo. Jak jsem se mohl tak mýlit. Střekov přece nic neznamená, ale „Skřekov“, jak bylo na vstupence, to už smysl dává. Pravděpodobně to bylo v minulosti místo, kde byl hluboký les, kam se málokdo odvážil, jelikož toto místo bylo plné neznámých skřeků. Dokonce i v dnešní době se zde ještě ozývají občas skřeky vycházející obzvláště z míst Krajského či Okresního soudu. Pravděpodobně to jsou odsouzení trestanci, kteří při zaslechnutí soudních verdiktů kvílí nelidskými hlasy. Teď už si to budu pamatovat. Žádný Střekov, ale Skřekov.

sobota 10. října 2009

Odhalení

Tak už zjistili, že ten kdo hýbá světem, jsem já. Nevím jak na to přišli. Dávám si moc záležet, abych své aktivity řádně utajil. Ale ti novináři vyčmuchají všechno. Více zde: Kdo vládne světu? Obyčejný člověk.