Sen byl krátký a kárající, zdál se mi těsně před probuzením.
Stál jsem u okna. Zatahoval jsem závěs. Najednou se ozval hlas:
„Stejně tak, jako teď zatahuješ závěs, aby skrz okno nešlo tolik světla, stejně tak ty přede mnou zavíráš svou duši, aby do ní nešlo Boží světlo."
To je všechno. Avšak dost na to, abych se sám nad sebou více zamyslel.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat