Záludné otázky

Občas naše dcerka položí otázku či přání, které nás svojí samozřejmostí totálně odzbrojí. Líbí se jí létání a vše kolem něj.

Sledovali jsme spolu paraglidisty vznášející se nad kopcem. S údivem v očích pozorovala toto divadlo. A pak se zeptala: "Tatí, já bych chtěla lítat na padáku, nemáš někde nějakej?" Neměl jsem. Základní vybavení všech otců majících čtyřleté holčičky a já ho neměl. Jaká ostuda :).

Tuhle se při obědě zamyslela a pronesla "Mamí, koupíme si nějakého živého čaloděje a on mě začaluje v létacího poníka". Hledal jsem na internetu. Marně. Nikde živé čaroděje neměli. Jen mrtvé, sušené.

Večer, když usíná, občas se dlouze zamyslí, aby pak uspávajícího/usínajícího tatínka či maminku pořádně probrala. Třeba takhle: "Tatí, koupíš mi balón? Budeme v něm spolu létat a ty budeš žídit." Takže začínám pomalu šetřit, ten balón bude asi pěkně drahý...

Dedukce

"Tatí, podívej, komál. Já se bojím, aby mě neštípnul."
"Neboj, to není komár, to je pakomár, ten neštípe."
"Tatí, ten komál, co neštípe, je pakomál...
... a ten co štípe je PAKO!"